3 pilíře šťastného vztahu

V dnešní době jsou mezilidské vztahy častým tématem pro naplněný život. Podívejte se na 3 základní pilíře šťastného vztahu, který je založen na svobodě, důvěře, a přirozenosti.

stastny-vztah

1. SVOBODA

Asi vás hned napadne, jak může svoboda souviset s partnerstvím.

Když partnerství je o svazku dvou lidí. Kdy právě svobodu opouští ve fázi rozhodnutí, že vstoupí na společnou cestu. A to je právě ten mýtus, který je strašákem vztahů, kdy se každý řídí představou, že v okamžiku, kdy se uvážou, ztrácí svojí svobodu. Platné, ano, bez debat, ale pro koho?

Pro toho, kdo si připustí, že vztah znamená odříkání a přizpůsobování se tomu druhému. Ve své podstatě pocit ztráty křídel, která nás dělají šťastnými.

„Křídla, která nám dávají rozmach a sílu, která v nás budí představu, že můžeme volně dýchat.“

A když nemůžeme, co se stane? Přijde pocit stísněnosti, pocit, který se rozhodně nepodobá svobodomyslnému bytí. Začneme se stahovat, neboť vedlejším efektem stísněnosti je nedostatek zájmu jakkoliv vztah podporovat. Proč taky, že? Podporovat a dobrovolně si nechat utahovat pomyslnou uzdu kolem krku, která nám nedovolí volně dýchat.

Svobodou dáváme najevo svou lásku, neboť upřímná láska znamená milovat bez omezení. Milujeme a současně dáváme druhému pocit svobody. Necháváme svého partnera žít a volně dýchat s vědomím, že svá křídla má v plné síle. Vzájemná láska je propojená se silou volnosti vzájemných křídel, hloubkou tohoto významu je možnost vlastní svobodné volby, která je právě setrváním v partnerství. Přítomnost a touha zůstat v partnerství, kde máme svá křídla, kdy se můžeme kdykoliv vzdálit beze strachu. Vzdálit se s vědomím, že láska je to pouto, které nás volá zpět. Zpět ke křídlům, která nás podporují v rozletu a poznání, po kterém tolik toužíme.

„Svobodně žít a současně vnímat pocit, že patříme k jednotě partnerství, je naplnění, které může dát jen ten, kdo je schopen svobodné úvahy, že nelze nikoho držet a stříhat mu křídla s tím úmyslem, že u nás zůstane.“

 

2. DŮVĚRA

Každý má v sobě víru, každý věříme a jedno, v jakém směru je tato víra. Víra je víra. V partnerství je víra ve věrnost, ve stálost a sounáležitost. Ale je to tak doopravdy? Hledáme víru v tomto směru? Ve skutečnosti je otázka, kde hledáme potvrzení své víry.

„Víra ve vztah začíná v nás samotných.“

Do jaké míry věříme vztahu. Víra v kvalitní vztah je povýšená důvěra v nás samotných.

„Důvěřuji Sobě, znamená, důvěřuji Tobě.“

Což v přeneseném slova smyslu je projekce naší vnitřní důvěry do partnera. Vzájemná důvěra povznáší vztah na úroveň osvobozující vlny, kdy pomíjí vztahovačné a destruktivní emoce. Vztah dostává nový rozměr, nový úsměvný a povznášející pocit, kdy není třeba hledat a pátrat, ba naopak sdílet a být plně ve spojení s partnerem.

Důvěra ve vztahu podporuje rozkvět a právě rozkvět nás samotných. Dívat se do očí svého partnera a důvěřovat, je výsostný pocit, který spojuje srdce. Nabíjející pocit, který se nedá popsat, ten se musí zažít.

 

3. PŘIROZENOST

Chovám se tak, jaká je moje přirozenost. Nechávám plynule jednat svou přirozenost, to znamená, jsem to Já ve vztahu! Ne někdo, kdo by se měl chovat tak, aby byl spokojený ten druhý.

„Chovat se podle očekávání druhého plodí závislost na druhém a v konečném měřítku ten druhý časem odejde.“

Partner pocítí, že nemá po boku ryzí osobnost, ale pouze odraz, který není hoden obdivu.

Přirozenost je důkazem vlastní důvěry v sebe, přijetí přirozenosti druhého je důkazem svobodomyslného pojetí, že každý má právo být sám sebou. Nikdo nemá právo soudit, jací jsme, jak se chováme, či jak jednáme. Vše je to spojeno s respektem k sobě samým, a pokud tento respekt nalezneme, uvidíme svět jinýma očima.

Přirozenost ve vztahu nám dává svobodu a důvěru v sebe. Naopak potlačení přirozenosti, potlačení osobního vnitřního projevu je známkou pasování se do očekávané role partnera. Jaký pak může být vztah, kdy jeden hraje roli očekávaného? Kde je přirozenost a kde je svoboda? Je to smyčka, z které je nutno najít cestu ven.

„Milovat a nechat volně žít, milovat bez předsudků, bez očekávání, být sám sebou! Toť přirozenost.“

Výhradně pro Sebeřízení: Veronika Kovářová