Co není „Probuzení“ v deseti bodech

Známý psychoterapeut a duchovní učitel Robert Saltzman sepsal v deseti bodech, co není „Probuzení“:

probuzeni1. Není to náboženství a nemá to co dočinění s „Bohem“

Bůh, jako myšlenka, je výtvorem ega. Po probuzení je tohle zcela patrné. Co se týče nenáboženského náboženství buddhismu, jeho sútry měli sloužit jako trn k vyjmutí jiného trnu z chodidla. Jakmile se zbavíš problematického trnu, oba je zahodíš.

Nemá to co dočinění ani s „vírou“, což je jen další, lépe znějící slovo, pro vyjádření slova „důvěřivost“. Buddha sám (Buddha znamená „probuzený“) radil, abychom nic nepřijímali na základě víry, či proto, že o tom hovořil někdo vážený.

2. Nemá to co dočinění s kouzly, pavědou nebo odmítáním racionální logiky

Jestliže se ti jeví astrologie, agrosymboly, léčitelství, rok 2012, inteligentní plán, atd. jako něco „hlubokého“, jsi tak omámen, jak jen člověk může být a k dispozici máš dostatek materiálu, který tě v tomto stavu může udržovat tak dlouho, jak se ti jen zlíbí.

3. Nemá to co dočinění s mystickými zážitky

Například jako třeba, když jsi v meditační hale „splynul v jedno se vším“. Mystické zážitky jsou lehce vyvolatelné pomocí nespočtu metod. Týden strávený v tichosti a o hladu zplodí různé stavy změněného vědomí, stejně tak jako točení se dokola, požití psychedelické houby či pobyt v deprivační nádrži. Ale nic z toho nemá co dočinění s vnímáním věcí tak, jak jsou.

4. Probuzení není produktem nějakého „cvičení“

Praktiky jako modlitba, chvalozpěvy, meditace, atd. jenom zaměstnávají ego a oddalují duchovní probuzení – oddalují vnímání iluzí vytvořených egem. Nějaká tradiční meditace tě snad uklidní natolik, že budeš schopen vnímat své myšlenky, ale jakmile k tomu dojde, jakékoli další „sezení“ se podle mého stává dalším projektem posilující ego, neumožňující ho prohlídnout.

Žák se snaží zapůsobit na svého učitele hodinami nehybného sezení v dokonalé pozici.
Učitel tuto podívanou již nemůže déle vydržet, zvedne uvolněnou dlaždici a začne ji leštit.
„Co děláte, Mistře?“ zeptá se student.
„Inu,“ odpoví učitel, „vyrábím zrcadlo.“
„Ale leštěním té dlaždice přeci zrcadlo nikdy nezískáte,“ řekne student.
„Pravda,“ odvětil učitel, „a ani ty se nikdy nestaneš Buddhou tím, že budeš sedět na podlaze.“

Co bych doporučil – a to se dá jen stěží považovat za metodu – je vnitřně se zklidnit. Nemusíš meditovat v ašramu, ztišit se můžeš i uprostřed hlavního nádraží. Přestaň lpět na svých obvyklých názorech, úsudcích, touhách, libostech a nelibostech, přáních a obavách. Umožni tomuto hluku ustoupit do pozadí a pak si všimni jak prázdné a beztvaré „já“ je. Když tohle skutečně uvidíš, jsi probuzen.

5. Probuzení neznamená, že najednou budeš znát odpovědi na všechny otázky, získáš mimosmyslové vnímání a schopnost zhmotnit své touhy pouhou silou vůle

To jsou jen pohádky, takové, kterým buddhisté říkají „nabízení dítěti žluté listí, aby přestalo plakat po zlatu.“ Probuzený člověk není „bohem“ a už vůbec ne všemocný a vševědoucí. Skvělé je, že probuzený člověk dokonce ani nechce znát otázky na odpovědi a netouží po nadpřirozených schopnostech. Když se při mé práci řeč skloní k tomuto tématu, rád povídám následující historku:

K císařovi se dostaly zvěsti o zenovém mistru žijícím daleko od hlavního města. Tento muž byl znám široko daleko pro svou hlubokou moudrost a rozsáhlé vědomosti. Toužíce po odpovědi na svou nejpalčivější esoterickou otázku, dal císař starce předvolat. Když muž dorazil ke dvoru, císař se začal vyptávat:

„Říká se, že jsi velký učitel Zenu, zenový mistr,“ začal císař. Stařec se pouze uklonil. „Nuže, pokud jsi tak velký zenový mistr, pověz mi tohle,“ poručil císař. „Jaké to bude po smrti?“ „Omluvám se Pane,“ odvětil stařec, „ale nemohu vám říct, jaké to bude po smrti. Třebaže jsem zenový mistr, nejsem mrtvý zenový mistr.“

osviceni6. Probuzení nemá co dočinění s místem, kde žiješ

To možná nepotěší ty, kteří se přestěhovaly do dolní (Baja) Kalifornie a teď mají pocit, že žijí v „ráji“, ale dolní Kalifornie není nirvána. Nechápej mě špatně; Todos Santos je mým domovem už víc než dvacet let a moc se mi tu líbí. San Ignacio, Cataviňa, nádhera! Jen říkám…

7. Probuzení není, co si myslíš

Jako mnozí, i já jsem slyšel a četl o osvícení a měl mnoho představ o tom, jaké to bude. Některé z těchto představ pramenily z bizarního fantazírování různých knih a jiné byly plodem mé vlastní divoké a romantické představivosti. Všechny se mýlily. Byly dokonce tak mimo, že když jsem procitl, myslel jsem, že si ze mě někdo dělá legraci. Je to tak jednoduché!

Bylo to přímo tady, celou tu dobu, ale já jsem to prostě neviděl! Neexistuje žádné vysvětlení ani návod. Jen když sami procitnete, porozumíte slovům těch, kteří se již probudili. Je to tak trošku paradox, že jo? Tyto slova pochopíme, až když je k ničemu nepotřebujeme.

Pravda je územím bez cest. -Krišnamurti

8. Probuzení není o tom, co děláš či neděláš

Není to o tom, co si oblékáš, co jíš, čím se živíš, zda upřednostňuješ fotbal nebo operu. Nic z toho. Dokonce to není ani o činění dobrých skutků, zachraňování planety nebo o snaze být dobrým člověkem. To neznamená, že po probuzení se již nebudeš snažit zachraňovat velryby, nebo cokoli jiného – možná budeš, a možná také ne. Znamená to, že dělání nebo nedělání se děje, protože to je to, co se děje, ne proto, že „ty“ to děláš.

Pro mnohé lidi, včetně některých mých studentů, se tohle jeví jako ta největší překážka na cestě k probuzení. Svým způsobem se každý chce probudit. Něco v nás skutečně touží po svobodě, zdravém rozumu a bezpodmínečné lásce. Ale obáváme se, že když zmizí mé „já“, vše, čeho si nejvíc ceníme, zmizí s ním: mé vztahy, mé cíle, mé zájmy, můj intelekt, mé dobré jméno, má práce, mé peníze, mé sebeovládání, atd. Je pravda, že něco z toho ztratit můžeme. Ale jakákoli skutečná láska v životě člověka – nemám na mysli lpění, nebo zvyk, ale skutečnou lásku, ať už k druhému člověku nebo k čemukoli jinému – nezmizí po probuzení, ale je naopak o to lépe vyjádřena, neboť teď už má volnost, v podstatě poprvé, milovat bez zábran.

9. K duchovnímu probuzení nedojde po přečtení další knihy, či po dalším satsangu

Můžete se probudit TEĎ, a ne díky tomu, že něco přidáte nebo změníte, ale kdykoli si uvědomíte iluzornost ega. Je to stejné, jako když teď vnímáte tato patrná písmena na obrazovce jako shluk pixelů, které podvědomě přetváříte do slov ze zvyku a také proto, že rádi čtete. Pokusme se ještě držet této analogie a pokračovat ve čtení slov s vědomím a připomínajíce si, že tato obrazovka je ve skutečnosti jen spleť bodů. Díky tomu si vlastně uvědomíme realitu monitoru.

10. Probuzení není o moudrosti, dokonce ani o „trvalé moudrosti“

Moudrost nám zajisté může pomoci překonat útrapy všedního života, vypořádat se s bolestí či ztrátou – všechno tohle – a prostřednictvím slov mistra můžeme dokonce i zakusit hlubší vědomí, ale stejně jako dobro je nepřítelem dokonalého, nadbytek vědomostí může samo o sobě působit jako hypnotikum a člověk pak stráví celý život studováním morálních zásad. Je lepší si uvědomit, že to, co víte, za moc nestojí, a že vaše egoistické já není ve skutečnosti moudré, ale naopak zatraceně pošetilé. Gurdžijev svým žákům neustále opakoval: „Ty jsi ale skutečně tupec! Jen výjimečně se setkám s tupcem tupějším, než jsi ty, ty tupče!“

Tento seznam není ani zdaleka úplný, ale přidám ještě poslední větu. Probuzením nic nezískáte. Kdybyste probuzením něco získali, nejednalo by se o probuzení, ale jen pokračování toho starého snu, ve kterém něco dostáváte nebo se něčím stáváte. Po duchovním probuzení nebudete mít pocit, že jste něčeho dosáhli nebo něco získali. Život půjde dál jako předtím.

„Před osvícením, sekáš dřevo, nosíš vodu. Po osvícení, sekáš dřevo, nosíš vodu.“

Život se zkrátka odvíjí tak jak má. Krišnamurti tomu říkal „vědomí bez volby“. Trefná slova. Zatímco se okolní svět jeví jako předtím, ty začínáš vnímat věci tak, jak jsou, ne tak, jak by si ego přálo, aby byly.

Pravděpodobně budeš prožívat pocity prázdnoty a samoty a zároveň vnímat, že jsi jedno se vším ostatním, což se kupodivu nebude jevit jako paradox, ale jednoduše pravda.

Pokud jsi jeden z těch, kteří hledají osvícení kvůli touze po nějakém téměř nesnesitelném uspokojení – jako třeba po trvalém orgasmu, nebo životu s anděly v nebesích, po moci uspokojit veškeré své touhy, po poznaní tajemství vesmíru, asi budeš má slova brát jako blábolení nějakého chlapíka z Todos Santos, což je v pořádku. Jestli si ale myslíš, že by na tom všem přeci jen mohlo něco být, dovol mně ještě přidat pár slov pronesených samotným Buddhou, tím nejznámějším z osvícených. Ještě před tím, než budu citovat Siddhárthu Gautamu, bych rád přidal několik slov na závěr. Gautamu necituji, protože ho považuji za autoritu, ale protože ty ano – a jestli ne, tak jsi okamžitě pochopil vše, co jsem napsal a vlastně jsi to ani vůbec nemusel číst. Po duchovním probuzení ti bude nad slunce jasné, že ty a Buddha jste jedno. Ty a Dalajláma jste jedno bez jakéhokoli podstatného rozdílu. Není ani žádný podstatný rozdíl mezi tebou a opilým bezdomovcem válejícím se ve škarpě. Vnímání rozdílů, kde žádné nejsou je přesně to, co vytváří mříže žaláře, který nazýváme „já“.

Subhuti se znovu otázal, „Vznešený, když jsi dosáhl nejvyššího, dokonalého osvícení, uvědomil sis ve své mysli, že jsi ničeho nedosáhl?

Buddha odvětil: „Přesně tak. Když jsem dosáhl nejvyššího, dokonalého osvícení, neuchopoval jsem ve své mysli žádné představy o dharmě, ani ty nejjemnější. Dokonce i označení nejvyšší, dokonalé osvícení jsou pouhá slova.“

– Diamantová sútra

přeložil Onlynow, zdroj: dr-robert.com