Příběh o mnichovi, který žil tady a teď

Starý zenový mnich ležel na své smrtelné posteli. Prohlásil, že tento večer už tady nebude. A tak následovníci, žáci, přátelé začali přicházet ze široka a daleka. Jeden z jeho starých žáků, když slyšel, že mistr umírá, utíkal na trh. Někdo se ho zeptal: “Mistr umírá a ty jdeš na trh?” Žák odpověděl: “Můj mistr miluje určitý druh koláče, tak mu ho jdu koupit.”

mnich

Všichni se obávali, co se děje, neboť to vypadalo, že mistr na někoho čeká. Občas otevřel své oči, podíval se kolem a zase je zavřel. A když přišel tento žák, řekl: “Výborně, ty jsi přišel! Kde je ten koláč?” A žák mu ho ukázal a byl velmi šťastný, že se ho mistr na koláč zeptal. Mistr umíral, ale vzal do rukou koláč. Byl velmi starý, ale ruka se mu netřásla. Někdo se ho zeptal: “Jsi tak starý a na pokraji své smrti. Brzy přijde tvůj poslední nádech a opustíš nás, ale tvá ruka se vůbec netřese.”

Mistr řekl: “Nikdy se netřesu, protože nemám strach. Moje tělo je staré, ale já jsem pořád mladý a zůstanu mladý, i když moje tělo už tady nebude.”

Potom začal přežvykovat koláč a někdo se zeptal: “Co je vaše poslední poselství, mistře? Brzy nás opustíte. Na co chcete, abychom vzpomínali?” Mistr se usmál a řekl: “Ach, ten koláč je delikátní!”

Toto byl muž, který žil tady a teď. Dokonce i smrt je bezvýznamná. Další chvíle nemá žádný význam. Tento moment, tento koláč je delikátní. Když chcete být v této chvíli, v této přítomnosti, jen potom můžete milovat.