5 inspirujících myšlenek Tomáše Kluse

Tomáš Klus obohacuje své příznivce nejenom svojí harmonickou hudbou, ale také moudrými myšlenkami. Je to člověk, který to, co říká, i žije. A právě tato krásná autenticita je to, co na něm všichni máme tak rádi.

Tomáš Klus s dcerou

1. To mysl vytváří naše problémy

„Bytí na tomto světě je opravdu jednoduché. Jenom naše vlastní mysl nám tvrdí opak. To ona nás totiž potřebuje. Potřebuje nás držet ve strachu, že něco nezvládneme. Že máme problém, ale problémy neexistují. My si je vytváříme sami, neboť k tomu dáváme prostor naší mysli, ale kým by byla ona bez nás? Přenecháváme ji, trochu alibisticky, zodpovědnost za naše životy.“ ~ Tomáš Klus

2. Život je hra a je na nás, jestli jsme hráči, či figurkami

„Občas má člověk pocit, že se na něj všechno valí, ale jde jen o úhel pohledu, je totiž dost možné, že člověk prostě válí, nebo se jen válí… Život je hra a je jen na nás, jestli jsme hráči, či figurkami.“ ~ Tomáš Klus

3. Všechno, co si od srdce přejete, se splní

„Ono je to mnohem jednodušší, než se vlastně zdá. Já jsem si to přál, přál jsem si být slavný. A tím, že se mi to povedlo, bych rád vzkázal vám všem, že v momentě, kdy něco budete skutečně chtít, a něco málo, stačí jenom dát impuls vesmíru a on vám to dá. Takhle dobrej je ten svět. Ono je to tady hrozně fajn. Fakt, všechno co si přejete, skutečně od srdce přejete, tak se splní.“ ~ Tomáš Klus

4. Naučme se žít tady a teď

„Já nikam nespěchám. Nikam nikoho netlačím a nejsem tlačen. Já jsem prostě jenom šťastnej, že jsem tady a teď. To se naučme všichni, být tady a teď. Neřešit to, co nás štvalo kdysi a neřešit to, co nás možná bude štvát potom. Jsme tady, teď.“ ~ Tomáš Klus

5. Neznamená to ustrnout, ale zpozornět

„Poznal jsem náhle, jak daleko jsem sám sebe dohnal, abych se přesvědčil, že žiju správně, až před vás, před porotu. A před vámi všemi jsem chtěl obstát, obhájit svou existenci, abych to dokázal i tomu soudci ze všech nejpřísnějších ~ sobě. Chtěl jsem křičet, ukazovat na druhé, že oni tohle, oni támhle to. Sebe jsem však vždycky trochu přehlížel, patrně ze strachu, jestli se vám budu líbit takový, jaký skutečně jsem. Chtěl jsem hrát hru, přistoupit na její pravidla a pod maskou vyprávět příběhy o době, o lidech které neznám a přesto kritizuji.

V tom políbení ale bylo snad cosi o pravdě, neboť mi ulpěla na rtech a vy jste ji zaslechli, řekli jste, toho chceme, ten je jako my. A já byl překvapen, že ten koho jste si vybrali, jsem byl já, otevřeli jste mi oči tím, že jsem se ve vás všech uviděl, to obrovské zrcadlo jsem kolem sebe stavěl sedmadvacet let, než jsem se tohle léto přiženil do země za duhou a nechal si dojít, že jediné za čím se ženu, jsem zase jenom já, a že teda není proč se honit, a že je lepší zůstat tak a tam, jak a kde člověk je.

Neznamená to ustrnout, ale zpozornět, děkuji vám za to, že teď vidím na svět krásně.“ ~ Tomáš Klus