Krátký příběh k zamyšlení: Cesta za štěstím

Kdysi žil muž, který ze skály vytesával kameny. Byla to veliká dřina a chlapík mnoho pracoval. Jeho mzda však byla velmi nízká, a tak nebyl spokojený.

Povzdechl si, protože jeho práce byla namáhavá, a zvolal:

„Och, přál bych si, abych byl bohatý a mohl odpočívat na pohovce pokryté hedvábím.“ Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

A toto se skutečně děje — nejen v podobenstvích a příbězích.

Děje se to ve skutečném životě.

Vše, co si o sobě myslíte, se začne dít. Svými myšlenkami vytváříte svůj svět, utváříte jej svými touhami. Vše, na čem budete trvat, se začne uskutečňovat.

Realita s vámi spolupracuje. Čeká jen na okamžik, na den, kdy vy budete spolupracovat s ní. Do té doby spolupracuje ona s vámi.

moře a útes

Anděl pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“ A najednou byl kameník bohatý, odpočíval na pohovce, jejíž potah byl utkán z hedvábí.

Okolo projížděl král. Před i za jeho kočárem jeli jezdci na koních a nad hlavou měl zlatý slunečník. Když toto boháč spatřil, začal se soužit, že nad jeho hlavou nikdo zlatý slunečník nedrží, a přestal být spokojený. Povzdechl si a zvolal: „Přeji si, abych se stal králem.“ Znovu se objevil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Stal se tedy králem a před i za jeho kočárem jelo mnoho jezdců na koních, nad hlavou mu drželi zlatý slunečník a slunce pálilo tak, že stébla trávy uvadala. Král si začal stěžovat, že mu slunce spálilo obličej, že je mocnější než on, a opět byl nespokojený. Povzdechl si a řekl: „Přeji si, abych byl sluncem.“ Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Proměnil se tedy ve slunce a šířil své paprsky všude. Nahoru a dolů, doprava a doleva. Sežehával trávu na zemi a tváře všech králů.

Pak se mezi něho a zemi postavil mrak. Sluneční paprsky se k němu odrážely zpět a on se začal hněvat, že jeho moci někdo vzdoruje. Stěžoval si, že mrak je mocnější než on, a nebyl spokojený. Přál si, aby se stal mrakem, který je tak mocný. Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Stal se tedy mrakem a postavil se mezi slunce a zemi. Zachytával sluneční paprsky, aby tráva dobře rostla a zelenala se. Z mraku začalo hustě pršet, což způsobilo, že se přeplnily řeky, záplavy strhly domy a zničily pole. Déšť však dopadal na skálu, jež se nepodvolila. Vyléval na ni mocné proudy deště, avšak skála neustoupila. Začal se hněvat, že se skála nepoddala jeho moci, a že tak síla jeho deště přišla vniveč. Opět nebyl spokojený. Zvolal: „Ta skála má moc, jež přesahuje moji. Chci být skálou.“ Objevil se anděl a mrak se proměnil ve skálu a nehýbal se, ani když pražilo slunce nebo pršelo.

Najednou přišel muž s krumpáčem, majzlíkem a těžkým kladivem a ze skály začal odlamovat veliké kameny. Skála řekla: „Jak je možné, že tento muž disponuje mocí, jež přesahuje tu moji a odštipuje z mého klína těžké kameny?“ Nebyla spokojená. Zvolala: „Jsem slabší než ten muž. Chci se stát jím.“

Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Muž se tedy stal opět kameníkem. Dokončil koloběh. Uvědomil si, že spokojenost nepřichází po splnění vytyčeného cíle, nýbrž z přítomného ocenění skutečnosti.

Cesta za štěstím neexistuje. Štěstí je cesta.