Mlčení jako součást komunikace ve vztahu

Foto: Kristina Flour

Nejběžnější způsob komunikace je mluvené slovo, ale někdy můžeme vysílat mocné a výmluvné vzkazy i svým mlčením.

V souvislosti se vztahy se mlčení většinou chápe negativně, jako prostředek, jímž se něčemu vyhýbáme nebo jimž dáváme najevo svou nespokojenost. Jak napsal dramatik George Bernard Shaw: „Mlčení je nejdokonaleji vyslovené pohrdání.” Takové mlčení jen zřídkakdy charakterizuje modus zranitelnosti. Na druhé straně však může být mlčení úžasným nástrojem komunikace, máme-li v úmyslu do vztahu vnést ozdravení a mír.

Naslouchejme si

Často se stává, že naslouchat partnerovi, pokud má obavy nebo je rozrušený, je to nejlepší, co pro něj můžeme udělat. Spíš mu prostě dáváme svou tichou přítomnost, než abychom na něco odpovídali. Stává se, že potřebuje dát jen věcem volný průchod, že se potřebuje vypovídat a nežádá nás o radu, takže není třeba, abychom něco říkali. V takových situacích jsme pro své partnery tak trochu jako zrcadlo, když jednoduše a klidně tím, co říkáme, pojmenováváme a zrcadlíme pocity, které vyjadřuje.

Vadí-li nám třeba spolupracovník, můžeme mu přitakávat slůvky jako „hm, hm, to je fakt hrozné”. I jednoduché reakce typu „aha” či „to jo” mohou skýtat empatickou odezvu, která ho podrží, aniž zkusíme přidávat vlastní názory.

Učíme, jak můžeme sami sobě pomáhat, a píšeme o tom. A tak jsme zjistili, že v takovém mlčení je třeba pravidelně se cvičit i v osobním vztahu. Jinými slovy, když za námi přijdou studenti či čtenáři s problémy ve vztazích a s otázkami, část naší práce spočívá v tom, že něco navrhneme, na něco odpovíme nebo se podělíme o svou zkušenost.

Ale s našimi vlastními partnery je to jiné. Tam dbáme, abychom svůj názor vyjadřovali jenom tehdy, když nás o něj někdo požádá. Při rozhovorech s různými dvojicemi jsme zjistili, že to často cítí obdobně, že občas bývají chvíle, kdy potřebují jenom někoho, kdo by jim naslouchal, a trochu lásky. Proto jsme na konec tohoto článku zařadili cvičení, které z toho může učinit i zábavnou hru.

Nemusíte mít vždy poslední slovo

Mlčení ve vztahu se dá užitečně cvičit také tak, že v určitých situacích upustíme od své potřeby zdůrazňovat, že máme pravdu, nebo si uvědomíme, že není nutné mít v diskusi poslední slovo.

Všimli jsme si, že chtít mít poslední slovo je pro některé lidi celkem přirozené, i když oni sami si možná myslí, že to pro ně důležité není.

Praktické cvičení

Cvičení, kdy se posledního slova vzdáme, je celkem jednoduché, ale nesmíte na ně zapomínat.

Když jste uprostřed nějakého rozhovoru a něco vás pobídne říct poslední slovo, na chvíli zadržte. Nechte partnera doříct myšlenku, pak se jen nadechněte a dopřejte rozhovoru prostor, aby se ukončil.

Připadá-li vám to obtížné, připomeňte si, že mnozí z nás tento návyk u sebe ani nevidí, takže pěstovat upouštění od posledního slova můžeme všichni. A konečně sedět tiše s partnerem, kdy ani jeden z vás nic neříká, je svým způsobem meditace sama o sobě. V tomto stavu čistého bytí není třeba zaplňovat prostor slovy ani činy. Tato praxe je jedinečná, když ji zkoušíme s někým, koho milujeme, ale skvělá je, i když ji provádíme zcela sami.

Autor: Don M. Ruiz