Osho: Negativitu nepotlačujte, ale poznávejte

Ego nepřizná, že je v pekle, dokonce ani když se v něm nachází. Ego se neustále přikrášluje. Možná se ptáte: „Musím předtím, než naleznu blaženost, přijmout peklo?“ Ano, jinak to nejde. Nebudete jej muset pouze přijmout, ale také pochopit a proniknout jím.

Budete muset vnímat jeho bolesti a trápení, abyste si jasně uvědomili, co vlastně peklo je. Teprve poté, co to poznáte, si budete moci uvědomit, jak jej vytváříte.

A teprve až poznáte, jak jej vytváříte, bude na vás, abyste se rozhodli, zda v tom chcete pokračovat nebo ne. Potom to bude na vás.

Pták na drátě

Často říkáte: „Nevím jak to mám udělat.“ Ano, přijmout peklo je obtížné. Veškeré naše úsilí směřuje k tomu, abychom jej popírali. To je důvod, proč ve svém nitru můžete plakat, zatímco se navenek usmíváte.

„Můžete být smutní, ale předstíráte, že jste šťastní.“

Přijmout skutečnost, že jste sklíčení, je obtížné. Budete-li to však popírat příliš dlouho, vytratí se to pozvolna z vašeho vědomí. To se děje, když říkáme, že se něco stalo nevědomým. Znamená to, že se to oddělilo od našeho vědomí. Odmítali jste to tak dlouho, až se to stáhlo do stínové části vašeho života, přesunulo se to do sklepa. Nikdy na to nenarazíte, ale bez přestání to ve vás pracuje a ovlivňuje a otravuje to vaši bytost. Jste-li nešťastní, můžete se sice usmívat, ale váš úsměv je jen namalovaný. Je to pouhá maska.

S vaší bytostí to nemá nic společného. Jak dlouho se však můžete usmívat? Budete se muset uvolnit. Po několika hodinách si budete muset odpočinout. Jestliže jste pozorní, tak to poznáte. Pokud jste s někým tři hodiny, vidíte jeho realitu. Předstírat je totiž obtížné i na pouhé tři hodiny. Jak se chcete tři hodiny usmívat, jestliže z vašeho nitra nepramení žádný úsměv? Častokrát zapomenete a nešťastný výraz ve vaší tváři se odhalí. Na chvíli můžete klamat. Takto se navzájem podvádíme. Přísaháme, že jsme šťastní, ale nejsme. A totéž nám dělají druzí. Každý milostný vztah, každé přátelství, je v takovém případě utrpením.

„Tím, že své neštěstí skryjete, se z něj nedostanete.“

Naopak jej vytvoříte jej víc. Je zapotřebí, abyste se s ním střetli. Nikdy nechoďte dál, pokud jste se nestřetli se svou realitou. Nikdy nepředstírejte, že jste někým jiným. Takto nelze štěstí dosáhnout.

Buďte prostě sami sebou. Jste-li nešťastní, buďte nešťastní. Nestane se nic špatného. Ušetříte si mnoho potíží. Samozřejmě že se do vás v tu chvíli nikdo nezamiluje, ale to je v pořádku, ušetříte si mnoho problémů. Možná zůstanete sami, ale být sám není nic špatného. Postavte se tomu, ponořte se do toho, vytáhněte to ven, vytrhněte to i s kořeny ze svého nevědomí a vneste to do vědomí. Je to těžká práce, ale stojí to za to.

Jakmile to spatříte, prostě to odhodíte. Existuje to proto, že to nevidíte, existuje to pouze v nevědomí, v temnotě. Když to vynesete na světlo, začne to uvadat. Vyneste na světlo celou svou mysl a uvidíte, jak vše, co je nešťastné, začne hynout, a vše, co je nádherné a blažené, začne klíčit.

To, co zůstane ve světle vědomí, je dobré, a to, co zemře je špatné. To je moje definice hříchu a ctnosti. Hřích je to, co nemůže růst ve vědomí. Aby to mohlo růst, vyžaduje to nevědomí. Nevědomí je pro to nezbytnou podmínkou. Ctnost je to, co může růst v absolutním vědomí, nedělá mu to žádnou potíž.