Povzbuzujte svého partnera, aby si volil to, co opravdu chce

Jeden z nejdůležitějších způsobů, jak lze navodit svobodu ve vztahu, je partnera podporovat, aby v každé situaci dělal to, co opravdu dělat chce, a nežádat od něj, aby dělal to, co chcete vy.

Můžete začít jednoduše. Tak například: „Chceš se mnou jít do kina, nebo bys raději šla někam s kamarádkami?“ nebo „Máš chuť jít se mnou na čínu, nebo bys chtěl něco jiného?“ Podporujte své partnery, ať jsou k vám otevření v tom, co chtějí; připomínejte jim, že se vám sice nemusí vždycky zamlouvat, co říkají nebo dělají, ale že ve vztahu je svoboda nejdůležitější hodnotou.

Tímto způsobem jim vlastně sdělujete, že chcete znát a podporovat jejich nejhlubší touhy a že tento váš zájem je zcela přirozené rozšíření ničím nepodmíněné lásky, již k nim chováte.

To ovšem není vždycky snadná věc, zejména když jde o vážnější záležitosti. Je však určitě dobré svému partnerovi vyjadřovat, čemu dáváte přednost, když je to vhodné. Jen si vzpomeňte, že jeho pravda může být odlišná od vaší – a to je dobře.

Budete-li svého partnera podporovat, aby šel tam, kam ho vede jeho srdce, dáváte tím veliký dar sami sobě v tom smyslu, že partnera poznáte v hlubší rovině, protože vidíte, co si v dané situaci opravdu volí. A navíc podporovat svého partnera, aby si vybíral, co skutečně chce, je konkrétní způsob, jak se vyvarovat nekonečného začarovaného kruhu ve smyslu „ty se přizpůsobuješ mně, a tak se zas já budu přizpůsobovat tobě“. Tento cyklus ve vztahu vždycky vede k frustraci, zatrpklosti a pocitu sevření.

Uznávejte to, čeho váš partner dosáhl

Většinou se asi shodneme, že v obtížných dobách je důležité své partnery podporovat, třeba když ztratí práci nebo když jde o zdraví a podobně. To je životně důležitá součást každého zdravého vztahu. Ale někdy si ani nevšimneme jiného mocného prostředku, jímž můžeme partnera podpořit, například mu projevit uznání, když dosáhne nějakého cíle, když přijme novou výzvu nebo vůbec dosáhne něčeho, co je pro něj důležité.

Dbejte však na to, aby uznávání nepřerostlo do podmíněné chvály nebo snahy ovlivňovat či ovládat jeho jednání. Je-li takové povzbuzování míněno upřímně, pomáhá vytvářet atmosféru svobody i podpory – „Blahopřeji, že jsi dostal to povýšení“ nebo „Jsem na tebe tak pyšný, že zkusíš něco nového“. Váš partner cítí, že jste se nadchli pro jeho cíle i že si vážíte jeho úspěchu.

Rozšířením této podpory je začlenění praktiky společné vděčnosti, zaměřené na vaše nejintimnější vztahy. Přínos a prospěšnost vděčnosti jsou dobře zdokumentovány, neboť četné studie ukazují, že pravidelně vyjadřovaná vděčnost může zlepšovat nejen fyzické a mentální zdraví, ale i vyhlídky do budoucnosti, a dokonce nám může pomáhat lépe spát.

Partnerovi přímo vyjadřovat svou vděčnost a díky je podstatnou složkou zdravého a šťastného vztahu. K vytváření atmosféry svobody také přispívá, když otevřeně uznáváme to, co bylo učiněno či dáno ve velkorysém duchu. Často nás nejvíce přetvářejí maličkosti: třeba poděkovat za to, že někdo vynesl odpadky nebo vyzvedl šaty z čistírny.

A vítaná je zajisté i širší vděčnost, například všeobecné díky za to, že jste tak skvělý rodič. Na konec této kapitoly jsme zařadili velmi účinné cvičení, jak si obohatit praktikování vděčnosti ve vztahu.

Pro další myšlenky doporučujeme knihu Sedm tajemství pro zdravé a šťastné vztahy.