Utváří nás to, co děláme, když nejsme vidět

Mezi lidmi se chováme, tváříme a vyjadřujeme tak, abychom zaujali, byli přijati, dosáhli svého. Ti, jež prozřeli a jsou schopni “vycítit” pózy v mezilidské interakci vědí, že jakákoliv umělá póza bude dříve nebo později po zásluze odhalena.

Pokud někdo buduje například kariéru na soutěživosti a na schopnosti práce pod tlakem, ale v soukromí dává přednost raději klidnější atmosféře, niterně preferuje spíše kreativitu či společné aktivity, dostává se podvědomě do obrovského vnitřního napětí.

Krátkodobě je možné zacílit záměr a dosáhnout cíle. Zvítězit. Z dlouhodobého hlediska je tato vize neudržitelná. Hrozí ztráta vnitřní motivace, nespokojenost, frustrace a fluktuace (hledání něčeho lepšího, kde “to” bude lepší).

Vzniká začarovaný řetězec se sílící myšlenkou, jak a co dál. V této fázi je nutno podotknout, že na každého čeká to správné místo, ať už v podobě pracovního osamostatnění či nalezení té správné pozice v rámci kolektivu a přínosu dané společnosti jako celku.

Neodbytný pocit hledání toho správného zařazení je ve skutečnosti volání hlasu naší vyšší inteligence (vyššího Já) vedoucí nás k nalezení autentické esence našeho přínosu do jednoty celku.

Mnohdy se po nás vyžaduje vzdát se hluboce zakořeněných představ o sobě sama, přepsat systematicky utvořené programy, které jsou z velké části založené na představách někoho jiného o nás samotných.

Plně se zotavit v pocitu vlastní síly, znovu objevit a procítit spojení s vlastními vnitřními zdroji. Pomyslně obhájit sebe před sebou samotným.

Pak se ladně snoubí vnitřní hodnotový a autentický systém bytí, vnitřně se propojujeme s vnějším světem a vznikají ideální podmínky pro naplňující a motivující sdílení schopností a vzájemných hodnot v kolektivním vědomí.

Další významnou oblastí našich životů je partnerství

Do začátku je dobré zmínit, že každý si v srdci neseme touhu splynout s tím/tou ve šťastném svazku. I když to tak někdy nevypadá, lidé jsou schopni různých strategií, jak “dospět” k nalezení partnerské harmonie a vzájemné lásky.

Pod povrchem racionalitou vytvořeného ochranného obalu se skrývá laskavé a milující srdce toužící milovat a být milováno. Což se v průběhu našich romantických (někdy až dramatických či hororových) příběhů stává často pastí.

Toužíme milovat a být milováni. Otázkou je, co jsme všechno schopni pro tento pocit udělat. Reciprocitu (návratnost) v lásce si lidé mylně snaží zajistit díky nezdravým přesvědčením a postojům nejen vůči sobě, ale i vůči partnerovi.

Příkladem může být ta situace, když se v partnerství snažíme ve všem partnerovi/partnerce vyhovět. Touha milovat se někdy stává až chorobnou tendencí vlastnit, strach ze ztráty je svazující, a o to více stupňuje způsob, jakým se snažíme partnera/partnerku udržet v naší blízkosti. Tyto způsoby (vzorce chování) si neseme z dětství, z předešlých zkušeností, ale třeba i z naučených a vyčtených pouček, které nejsou spřízněny s naším vnitřním světem. Jednoduše řečeno s námi nejsou v souladu.

Co si o tom myslet? Jak to uchopit v realitě?

Příklad. Když nemáme rádi lyžování a partner chce na dovolenou na hory, podřídíme se za cenu toho, že bychom chtěli jet jinam nebo časově jindy. Jednou, dvakrát udělat kompromis ano, pokud se vyjádříme jasně k důvodu, co nás k tomu vede na kompromis přistoupit. Co se v nás odehrává, mluvit za sebe, zastat se sami sebe ve prospěch vztahu, nikoliv obviňovat toho druhého za nápad, jak strávit dovolenou.

Na druhou stranu dlouhodobým ustupováním dochází k potlačování vlastní osobnosti, zneuctění vlastní hodnoty a snižování vlastních snů a potřeb za účelem touhy být milován (přijímán). Syndrom hodné holčičky/chlapečka, apelace “musíš” vždy vyhovět a zanechat dobrý dojem.

Strach plodí další strach. Ztrácet vlastní autenticitu v partnerství jenom proto, abychom nezůstali sami, je nezralé a odklání to přijetí zodpovědnosti za vnitřní proměnu, která nás vede k lásce k sobě sama, a následně tak ke sjednocení v partnerství.

Tajemství a záhady vždy přitahovaly lidstvo po celá staletí. Každé tajemné místo láká svou jedinečností v podobě záhady podněcující naši zvědavost a odkrytím příběhu, jak vše vznikalo, jsme vzrušeni díky jeho přínosu a obohacení pro naše životy. S úžasem obdivujeme skrytou sílu symboliky a synchronní postupy zrození. Vnější vesmír je tak úzce spojen s naším vnitřním vesmírem. Vše spolu dokonale ladí. Vše do sebe krásně zapadá. Dokonalost je dílem Božím, pochybovat o ní, je dílem lidským.

Vnitřní svět každého z nás je vytvářen z nekonečné řady příběhů po velmi dlouhou dobu. V tomto množství zážitků a emocí je někdy složité se vyznat, a přesto tak jednoduché. Poznat to, co je pro nás nejlepší a současně neničit vše okolo. Žít svobodně bez toho, aniž bychom naplňovali něčí život na úkor svého. Jít svou vlastní cestou a současně se přibližovat k ostatním a sdílet společné zážitky. Vyznat se ve vlastním nitru tak, abychom byli schopni oddělit to, co je naše a co patří ostatním.

Polož si otázku: “Co chceš především Ty?” Pak najdi způsob vyjádřit vše tak, jako bys to měla/měl říci sama/sám sobě. Když jsme schopni bez obav obhájit vlastní zájmy, aniž bychom omezovali ostatní, nacházíme se v proudu života. Plujme s důvěrou v naše lepší Já.

pro Sebeřízení.cz: Veronika Kovářová