Většina psychické bolesti je zbytečná. Proč sami sebe trápíme?

Většina lidské bolesti je zbytečná. Bolest si způsobujeme sami, dokud se necháme ovládat svou myslí. Bolest, kterou si způsobujete v přítomnosti, je vždycky formou rezistence proti tomu, co je.

Na myšlenkové úrovni je to určitá forma posuzování reality. Na emoční úrovni je to určitá forma negativity. Intenzita bolesti závisí na stupni rezistence a ta závisí na tom, do jaké míry se ztotožňujete se svou myslí.

Vaše mysl odmítá přítomný okamžik a snaží se mu uniknout. To znamená, že čím víc se ztotožňujete se svou myslí, tím víc trpíte.

Lze to vyjádřit také obráceně: čím ochotněji přijímáte přítomný okamžik, tím méně trpíte. Tím méně jste závislí na své mysli.

Proč mysl odmítá přítomný okamžik?

Jelikož je schopna fungovat pouze v čase, tzn. v minulosti a budoucnosti, proto vnímá přítomný okamžik jako hrozbu. Čas a mysl jsou neoddělitelné.

Představte si, že by na Zemi nebyl žádný člověk a že by tu byly jen rostliny a zvířata. Existovala by minulost a budoucnost? Existoval by čas? Otázky jako „Kolik je hodin?” nebo „Kolikátého je dnes?” by ztratily smysl. Dub nebo orel by se takovým otázkám pobaveně zasmál. „Kolik je hodin?” zeptali by se. „No přeci teď. Copak existuje něco jiného?”

Další článek:  Alan Watts: Vše začíná nyní

Samozřejmě že potřebujeme mysl a čas, abychom mohli fungovat v tomto světě, ale když nás mysl a čas začnou ovládat, začneme trpět. Mysl, jež si chce udržet svou nadvládu, se ustavičně snaží zastřít přítomný okamžik minulostí a budoucností, takže vaše skutečná přirozenost, která je neoddělitelná od přítomného okamžiku, je zastíněna vaší myslí.

V lidské mysli se hromadí stále větší břemeno času. Pod tímto břemenem úpějí všichni lidé, ale stále k němu přidávají, když odmítají přítomný okamžik nebo jej redukují na prostředek k tomu, aby se dostali do nějakého budoucího okamžiku, který existuje jen v jejich mysli – nikdy ve skutečnosti. Nahromadění času v kolektivní i individuální lidské mysli obsahuje také doznívající bolest z minulosti.

Další článek:  Tomáš Klus: Jedno je vším, všechno jedním

Chcete-li přestat působit bolest sobě a druhým lidem, nechcete-li už přidávat k bolesti z minulosti, ignorujte čas. Alespoň do té míry, aby vám to nebránilo v každodenním životě.

Jak alespoň částečně ignorovat čas?

Uvědomte si, že neexistuje nic než přítomný okamžik. Proto jej neodmítejte. Soustřeďte se na něj. Žijte v přítomném okamžiku a do minulosti se vracejte, jen když musíte řešit praktické problémy života.

Co by mohlo být nesmyslnější než odmítat něco, co je? Co by mohlo být nesmyslnější než bránit se životu, který existuje pouze v přítomnosti?

Odevzdejte se tomu, co je. Přijměte život a uvidíte, jak vám začne pomáhat, místo aby vám škodil.